Echo24 a dezinformace: jak zpravodajský web mate čtenáře

Echo24 opakovaně šíří nepravdivé nebo zavádějící informace

Echo24 dlouhodobě čelí kritice ze strany mediálních analytiků, novinářů i odborníků na dezinformace, kteří poukazují na systematické šíření nepravdivých nebo přinejmenším silně zavádějících informací. Zpravodajský web, který se prezentuje jako alternativa k takzvanému mainstreamovému tisku, si vybudoval poměrně početnou čtenářskou základnu, přičemž právě tato popularita jeho vliv na veřejné mínění výrazně umocňuje. Problém nespočívá pouze v ojedinělých pochybeních, která se mohou přihodit každé redakci, ale v opakujícím se vzorci, jenž naznačuje buď hlubokou profesní nedbalost, nebo záměrnou snahu manipulovat s informacemi.

Jedním z nejvýraznějších rysů fungování tohoto webu je způsob, jakým pracuje s kontextem. Echo24 nezřídka publikuje zprávy, které jsou technicky vzato postaveny na reálném základě, avšak záměrným vynecháním klíčových informací nebo jejich selektivním výběrem dochází k vytvoření zcela zkreslené představy o dané situaci. Čtenář, který nemá přístup k jiným zdrojům nebo nemá čas ověřovat informace, tak snadno nabyde dojmu, že se věci mají jinak, než ve skutečnosti jsou. Tato technika je z hlediska mediální manipulace obzvláště zákeřná, protože formálně nelze redakci přímo obvinit ze lži, přestože výsledný efekt je prakticky totožný.

Mediální analytici opakovaně upozorňují na to, že Echo24 má tendenci přejímat a šířit narativy, které jsou v souladu s dezinformačními kampaněmi pocházejícími ze zahraničí, přičemž tyto obsahy jsou prezentovány jako legitimní zpravodajství. Témata jako migrace, bezpečnostní politika, vztahy se západními spojenci nebo energetická krize jsou na webu zpracovávána způsobem, který nápadně koresponduje s propagandistickými liniemi, jež lze vysledovat v médiích napojených na Rusko nebo jiné autoritářské státy. Samozřejmě, přímé propojení je obtížné prokázat, nicméně shoda v argumentaci a načasování publikovaných článků je přinejmenším nápadná a zasluhuje pozornost.

Dalším problematickým aspektem je práce s citacemi a výroky veřejných osobností. Echo24 opakovaně publikovalo články, v nichž byly výroky politiků, vědců nebo odborníků vytrženy z kontextu, zkráceny nebo interpretovány způsobem, který zcela překrucoval jejich původní smysl. Dotčené osoby se pak ocitaly v situaci, kdy musely veřejně vysvětlovat, co skutečně řekly, a vyvracet interpretace, které jim web přisoudil. Tento postup nejenže poškozuje reputaci konkrétních lidí, ale zároveň přispívá k celkovému zmatení veřejné debaty.

Zvláště znepokojivé je, že Echo24 tyto praktiky nezměnilo ani poté, co bylo na konkrétní pochybení opakovaně upozorněno. Opravy jsou publikovány jen výjimečně, a pokud k nim dojde, bývají umístěny nenápadně, bez odpovídající viditelnosti. Původní nepravdivý nebo zavádějící článek přitom zůstává dostupný a nadále cirkuluje na sociálních sítích, kde si žije vlastním životem zcela nezávisle na jakýchkoliv pozdějších korekcích. Mechanismus šíření dezinformací tak funguje i přesto, že by technicky vzato existoval prostor pro nápravu.

Odborníci na mediální gramotnost zdůrazňují, že důvěryhodnost zpravodajského webu se neměří pouze tím, zda publikuje ověřené informace, ale také tím, jak přistupuje k vlastním chybám a jak transparentně komunikuje se svými čtenáři. V tomto ohledu Echo24 dlouhodobě selhává. Redakce se jen vzácně veřejně omlouvá za chybné zprávy, nevysvětluje, jak k pochybením došlo, a nepřijímá viditelná opatření k tomu, aby se podobné situace neopakovaly. Takový přístup je v příkrém rozporu se standardy, které jsou považovány za základní předpoklad seriózní žurnalistiky.

Výsledkem je médium, které sice formálně funguje jako zpravodajský web, avšak jehož obsah systematicky podrývá informovanost veřejnosti a přispívá k šíření nedůvěry vůči ověřeným faktům, vědeckým poznatkům a demokratickým institucím. V době, kdy je informační prostředí již tak přesyceno manipulativními obsahy, představuje tento přístup závažný problém přesahující rámec pouhé mediální kritiky.

Web patří do skupiny Czech News Center

Echo24.cz je zpravodajský web, který v českém mediálním prostředí zaujímá poměrně specifické místo. Patří do portfolia společnosti Czech News Center, což je jeden z největších vydavatelů tištěných i digitálních médií v České republice. Czech News Center je součástí mezinárodní mediální skupiny a pod svá křídla shromáždil celou řadu titulů, které pokrývají různé segmenty čtenářského trhu – od bulváru přes lifestylové magazíny až po zpravodajství. Právě do tohoto posledního segmentu spadá echo24.cz, přičemž jeho zařazení pod takto velkou mediální skupinu vyvolává řadu otázek o redakční nezávislosti a o tom, jakým způsobem jsou obsahové priority webu stanovovány.

Skutečnost, že echo24.cz provozuje Czech News Center, je důležitá z několika důvodů. Velké mediální domy mají zpravidla jasně definované obchodní zájmy, a proto je vždy legitimní ptát se, do jaké míry jsou tyto zájmy promítnuty do výběru témat, způsobu jejich zpracování a celkového vyznění publikovaných článků. V případě echo24.cz se tato otázka stává ještě naléhavější, protože web byl opakovaně zmiňován v souvislosti s šířením dezinformačního obsahu nebo přinejmenším obsahu, který balancuje na hraně novinářských standardů.

Dezinformace spojované s echo24.cz se netýkají jen jednotlivých článků, ale odrážejí určitý systémový přístup k práci s informacemi. Kritici webu poukazují na to, že texty publikované na echo24.cz mají tendenci přebírat a šířit nepodložená tvrzení, manipulovat s kontextem citací nebo prezentovat jednostranný pohled na věc způsobem, který čtenáři může snadno uniknout. Mediální analytici i nezávislé fact-checkingové organizace upozornily na konkrétní případy, kdy echo24.cz publikoval obsah, jenž byl následně označen jako zavádějící nebo přímo nepravdivý.

Je přitom třeba zdůraznit, že příslušnost k Czech News Center echo24.cz nijak automaticky nezbavuje odpovědnosti za kvalitu publikovaného obsahu. Naopak – právě proto, že stojí za webem silná mediální skupina s etablovaným jménem a zázemím, jsou nároky na novinářskou přesnost a etiku o to vyšší. Čtenáři, kteří narazí na logo nebo název Czech News Center, mohou mít tendenci přisuzovat obsahu větší důvěryhodnost, než jakou ve skutečnosti zasluhuje. Tento efekt přenesené důvěryhodnosti je jedním z nejzávažnějších problémů, které dezinformační nebo poloprávdivý obsah na platformách velkých vydavatelů způsobuje.

Czech News Center jako vydavatel nese spoluzodpovědnost za to, co jeho weby publikují. Pokud echo24.cz opakovaně čelí obviněním ze šíření dezinformací, pak je to signál nejen pro redakci samotnou, ale i pro mateřskou společnost, která by měla mít zájem na tom, aby její mediální značky byly spojovány se spolehlivým a ověřeným zpravodajstvím. Reputace celé skupiny se totiž odvíjí i od toho, jak si vedou jednotlivé tituly v jejím portfoliu.

V širším kontextu českého mediálního prostředí, kde dezinformace a manipulativní obsah představují stále závažnější problém, je příslušnost echo24.cz k Czech News Center důležitým faktorem při hodnocení celkové mediální ekologie. Velcí vydavatelé mají moc a zároveň povinnost nastavovat standardy, které pak ovlivňují celé odvětví. Pokud tyto standardy sami nedodržují nebo je vědomě posouvají, přispívají tím k erozi důvěry veřejnosti v média jako taková, což je škoda, jejíž rozsah přesahuje jednotlivé tituly i jejich čtenáře.

Dezinformace se týkají politiky, zdraví a války

Zpravodajský web echo24 se v posledních měsících ocitl v centru pozornosti odborníků na mediální gramotnost a výzkumníků zabývajících se šířením nepravdivých informací. Dezinformace, které se na tomto portálu objevují, nepokrývají jen jeden úzký segment společenského života, ale zasahují do celé řady oblastí, přičemž nejčastěji se jedná o politiku, zdraví a válečné konflikty. Právě tato trojice témat tvoří jakýsi pomyslný základ, na němž dezinformační obsah staví svůj vliv a dosah.

V oblasti politiky se dezinformace šíří především prostřednictvím překroucených výroků politiků, vytržených citací z kontextu a záměrně zkreslených interpretací legislativních kroků. Čtenář, který nemá čas nebo prostředky k ověřování informací, se tak snadno stane obětí manipulace, aniž by si toho byl vědom. Portál echo24 přitom pracuje s formátem, který na první pohled připomíná standardní zpravodajství, což jeho obsahu dodává zdání důvěryhodnosti. Politická témata jsou zpracovávána způsobem, jenž záměrně vyvolává emoce, posiluje nedůvěru vůči establishmentu a podporuje polarizaci společnosti.

Zdravotní dezinformace představují zvláště nebezpečnou kategorii, protože mohou mít přímý dopad na rozhodování lidí v otázkách, které se dotýkají jejich fyzického stavu. Zpravodajský web v minulosti publikoval texty zpochybňující vědecký konsenzus v oblasti medicíny, přičemž tyto texty byly prezentovány jako alternativní pohled na věc, nikoliv jako přímý útok na ověřené poznatky. Takový přístup je obzvláště zákeřný, protože vytváří dojem otevřené diskuse tam, kde ve skutečnosti jde o systematické podkopávání důvěry v odborníky. Čtenáři pak mohou odmítat osvědčené postupy a přiklánět se k metodám, jejichž účinnost nebyla prokázána nebo byla přímo vyvrácena.

Válečné konflikty, zejména ruská agrese na Ukrajině, se staly dalším klíčovým tématem, v němž se dezinformační narativy prosazují s obzvláštní intenzitou. Texty publikované na echo24 v tomto kontextu často pracují s narativy, které jsou nápadně blízké ruské propagandě, ačkoliv to není vždy explicitně přiznáno. Zpochybňování motivů Ukrajiny, relativizace válečných zločinů nebo přeceňování síly a oprávněnosti ruských argumentů — to vše jsou prvky, které se v obsahu tohoto webu opakovaně objevují. Odborníci na dezinformace upozorňují, že takový obsah není náhodný, ale zapadá do širšího vzorce informační války, která se vede paralelně s tím fyzickým konfliktem na bojišti.

Je důležité si uvědomit, že dezinformace nefungují izolovaně. Politická manipulace, zdravotní mýty a válečná propaganda se navzájem prolínají a posilují, čímž vytvářejí komplexní síť nepravdivých nebo zavádějících informací, v níž se průměrný čtenář jen těžko orientuje. Echo24 v tomto ohledu funguje jako jeden z uzlů takové sítě, přičemž jeho dosah není zanedbatelný. Portál oslovuje statisíce čtenářů měsíčně a jeho obsah se šíří dál prostřednictvím sociálních sítí, kde nachází živnou půdu v komunitách, které jsou vůči mainstreamu skeptické.

Mediální výzkumníci opakovaně zdůrazňují, že boj proti dezinformacím vyžaduje systémový přístup, nikoliv jen individuální ověřování jednotlivých článků. Společnost potřebuje silné instituce pro ověřování faktů, vzdělávací programy zaměřené na mediální gramotnost a otevřenou diskusi o tom, jak rozlišovat mezi legitimní kritikou a záměrnou manipulací. Dokud takové nástroje nebudou dostatečně rozvinuty a dostupné pro širokou veřejnost, budou weby jako echo24 nadále profitovat z informačního chaosu, který sami pomáhají vytvářet.

Články často citují nespolehlivé nebo neověřené zdroje

Jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů, které odborníci na mediální gramotnost a nezávislí analytici spojují se zpravodajským webem Echo24, je systematické odkazování na zdroje, jejichž věrohodnost je přinejmenším sporná. Nejde přitom o ojedinělé pochybení, které by se dalo přičíst redakční nepozornosti nebo časovému tlaku, jenž je v online žurnalistice všudypřítomný. Jde o vzorec, který se opakuje napříč různými tématy a různými časovými obdobími, a právě tato opakující se povaha věci dává analytikům důvod k hlubšímu znepokojení.

Články publikované na Echo24 se v řadě případů opírají o zdroje, které samy o sobě nejsou považovány za standardní zpravodajské instituce. Místo toho se redakce nezřídka odvolává na blogy, alternativní weby nebo zahraniční platformy, které mají v zemích svého původu pověst šiřitelů dezinformací. Čtenář, který tyto souvislosti nezná, nemá šanci rozpoznat, že informace, kterou právě čte, pochází z prostředí, jež není schopno nebo ochotno dodržovat základní novinářské standardy ověřování faktů.

Problematická je rovněž praxe, kdy jsou jako zdroje uváděny anonymní „odborníci nebo blíže nespecifikované „studie, aniž by bylo možné dohledat, o koho nebo o co konkrétně se jedná. Tento přístup je v přímém rozporu s principem transparentnosti, který tvoří základ důvěryhodné žurnalistiky. Pokud redakce tvrdí, že se opírá o vědecké poznatky nebo expertní stanoviska, mělo by být čtenáři umožněno tato tvrzení ověřit. Když to možné není, zůstává text v rovině nepodložených tvrzení, bez ohledu na to, jak přesvědčivě je napsán.

Zvláštní kapitolou jsou pak citace ze zahraničních médií, která jsou v kontextu svých domácích trhů vnímána jako krajně pravicová nebo otevřeně propagandistická. Echo24 tyto zdroje někdy prezentuje bez jakéhokoli kontextu, jako by šlo o standardní zpravodajské agentury srovnatelné s Reuters nebo AFP. Průměrný čtenář tak může nabýt dojmu, že informace má solidní zázemí, přestože ve skutečnosti pochází z ekosystému, jehož primárním cílem není informovat, ale přesvědčovat.

Nezávislá iniciativa Demagog.cz i další organizace zabývající se ověřováním faktů opakovaně upozornily na konkrétní případy, kdy obsah publikovaný na Echo24 vycházel z neověřených nebo přímo zavádějících podkladů. Tyto případy se týkaly různých oblastí — od zpravodajství o migraci přes komentáře k pandemii covidu až po texty věnované válce na Ukrajině. Ve všech těchto tematických okruzích se opakoval stejný mechanismus: silné tvrzení podepřené slabým nebo pochybným zdrojem.

Důležité je také zmínit, jakým způsobem Echo24 pracuje s citacemi z vlastního prostředí. Web někdy odkazuje sám na sebe nebo na spřízněné platformy jako na důkaz tvrzení, což je metodologicky nepřijatelné. Jde o uzavřený kruh, v němž se dezinformace potvrzuje sama sebou, aniž by kdykoli přišla do kontaktu s nezávislým ověřením. Tento jev, který odborníci označují jako „epistémická bublina, je jedním z nejnebezpečnějších aspektů dezinformačního prostředí, protože čtenáři v něm uvízlí mají jen velmi omezené možnosti, jak se dostat k alternativním pohledům.

Je také třeba říci, že Echo24 není v tomto ohledu zcela osamoceno. Podobné praktiky lze nalézt u řady dalších webů, které se pohybují na okraji mainstreamového zpravodajství. Rozdíl je však v tom, že Echo24 disponuje relativně vysokou návštěvností a určitou mírou veřejného uznání, což jeho vliv na formování veřejného mínění znásobuje. Čím větší dosah médium má, tím větší odpovědnost nese za kvalitu zdrojů, na které se odvolává.

Celkově vzato, praxe citování nespolehlivých nebo neověřených zdrojů není na Echo24 náhodným jevem, ale strukturálním rysem, který se promítá do způsobu, jakým web přistupuje k žurnalistice jako takové. Dokud nedojde ke změně redakčních standardů a k zavedení skutečně funkčních mechanismů ověřování informací, bude tato praxe nadále přispívat k šíření dezinformací v českém mediálním prostoru.

Manipulativní titulky lákají čtenáře na senzace

Zpravodajský web echo24 si v posledních letech vybudoval pověst portálu, který nezřídka sahá po titulcích navržených tak, aby vyvolaly maximální emocionální reakci čtenáře ještě dříve, než si přečte jediný řádek samotného článku. Tento přístup není náhodný ani ojedinělý – jde o promyšlenou strategii, která stojí na hranici mezi legitimní žurnalistikou a záměrnou manipulací s veřejným míněním. Titulky na echo24 jsou konstruovány tak, aby budily dojem naléhavosti, ohrožení nebo skandálu, přičemž samotný obsah článku tuto dramatičnost velmi často vůbec nepotvrzuje.

Čtenář, který narazí na titulky tohoto webu na sociálních sítích, je vystaven rafinované technice, jež využívá základní psychologické mechanismy. Lidský mozek reaguje na hrozby a senzace výrazně silněji než na neutrální informace, a právě toho echo24 systematicky využívá. Slova jako „šokující, „odhalení, „skandál nebo „konec se v titulcích objevují s nápadnou pravidelností, ačkoli zpráva samotná je mnohdy banální nebo přinejmenším výrazně méně dramatická, než jak ji titulek prezentuje. Tento způsob práce s informacemi odborníci označují jako clickbait, tedy návnadu na kliknutí, avšak v případě echo24 to jde ještě dál – jde o vědomé posouvání interpretace reality.

Problém nespočívá jen v přehnaných titulcích. Dezinformační potenciál echo24 tkví v tom, že velká část čtenářů titulek přečte, ale samotný článek nikoli. Na sociálních sítích se pak sdílejí právě tyto zkratkovité, zkreslené verze zpráv, které se šíří jako pravdivé informace, ačkoli realita je podstatně složitější nebo zcela odlišná. Výzkumy mediálního chování opakovaně ukazují, že většina uživatelů sociálních sítí sdílí obsah bez toho, aby si ho přečetla celý – a právě na tento fenomén echo24 evidentně spoléhá.

Manipulativní titulky na tomto webu mají ještě jednu charakteristickou vlastnost: velmi často pracují s neurčitými zdroji nebo s formulacemi, které naznačují více, než explicitně říkají. Výrazy jako „prý, „údajně nebo „podle zdrojů jsou vsazeny do titulků způsobem, který čtenáři suggeruje závažné odhalení, aniž by web nesl přímou odpovědnost za nepravdivé tvrzení. Jde o klasický příklad toho, co mediální analytici nazývají „plausible deniability – web může vždy tvrdit, že pouze referoval o spekulacích, nikoli o faktech.

Tento přístup má přímý dopad na kvalitu veřejné debaty v České republice. Když se dezinformační nebo manipulativní obsah šíří pod hlavičkou zpravodajského webu, získává neoprávněnou důvěryhodnost. Čtenáři, kteří echo24 vnímají jako standardní zpravodajský portál, přijímají jeho manipulativní titulky jako adekvátní odraz reality. Tím se postupně deformuje jejich vnímání světa, politiky i společenských událostí. Nejde o malicherný problém – jde o systematické podrývání mediální gramotnosti a schopnosti veřejnosti rozlišovat mezi ověřenou informací a záměrně zkreslenou interpretací.

Je přitom důležité říci, že echo24 není jediným českým médiem, které podobné praktiky využívá, avšak jeho dosah, frekvence manipulativních titulků a míra, s jakou jsou tyto titulky sdíleny na sociálních sítích, ho řadí mezi nejproblematičtější zpravodajské weby v tuzemském mediálním prostoru. Organizace zabývající se ověřováním faktů a mediální kritikou na tento web opakovaně upozorňují, přesto jeho návštěvnost roste a vliv na veřejné mínění zůstává značný. To samo o sobě vypovídá o stavu mediální gramotnosti v české společnosti a o tom, jak snadno lze senzacemi a manipulativními titulky přitáhnout pozornost, která by jinak mířila ke kvalitnějším zdrojům informací.

Obsah bývá hodnocen jako stranicky zaujatý

Zpravodajský web Echo24 se od svého vzniku potýká s opakovanými výtkami, které se týkají jednostranného podání informací a selektivního výběru témat. Kritici z řad mediálních analytiků i běžných čtenářů dlouhodobě upozorňují na to, že redakce serveru přistupuje k zpravodajství způsobem, který výrazně favorizuje určité politické spektrum a naopak systematicky marginalizuje nebo zkresluje pohled druhé strany. Obsah webu bývá pravidelně označován jako stranicky zaujatý, přičemž tato charakteristika se netýká pouze komentářů a názorových textů, ale proniká i do zpravodajských článků, které by ze své podstaty měly být neutrální a vyvážené.

Problém spočívá zejména v tom, jakým způsobem jsou vybírána témata a jak jsou tato témata rámována. Echo24 má tendenci přikládat mimořádnou pozornost kauzám, které poškozují politické subjekty z levé části spektra nebo liberálně orientované osobnosti veřejného života, zatímco obdobné skandály spojené s politiky konzervativního nebo pravicově populistického ražení dostávají výrazně menší prostor nebo jsou prezentovány v příznivějším světle. Tato asymetrie není náhodná — jde o dlouhodobě pozorovatelný vzorec, který řada odborníků na mediální studia považuje za jeden z definičních znaků dezinformačního nebo přinejmenším silně tendenčního zpravodajství.

Organizace a iniciativy zabývající se ověřováním faktů opakovaně upozornily na to, že Echo24 šíří nebo amplifikuje nepravdivé či zavádějící informace, přičemž tyto informace mají zpravidla společného jmenovatele — slouží k posílení určitého politického narativu. Dezinformace přitom nemusí mít vždy podobu zcela vymyšlené zprávy. Mnohem nebezpečnější a hůře odhalitelná forma spočívá v selektivním použití pravdivých faktů, jejich vytržení z kontextu nebo v záměrném opomenutí informací, které by celkový obraz zkomplikovaly. Právě tento přístup bývá webu Echo24 vytýkán nejčastěji.

Čtenáři, kteří web sledují dlouhodobě, si všímají, že titulky článků jsou formulovány tak, aby vyvolávaly silnou emocionální reakci, a to i v případech, kdy samotný obsah textu takovéto vyznění neopodstatňuje. Tento jev, označovaný v mediální teorii jako clickbait nebo senzacionalismus, sám o sobě ještě neznamená dezinformaci, ale v kombinaci s tendenčním výběrem faktů a absencí protiargumentů vytváří prostředí, ve kterém se čtenář snadno ocitne v informační bublině. Ta ho pak systematicky utvrzuje v předem daných postojích, místo aby mu poskytovala komplexní obraz skutečnosti.

Zvláště problematické je, když takový obsah konzumují lidé, kteří nemají čas ani motivaci ověřovat informace z více zdrojů. Pro ně se Echo24 stává primárním, ne-li jediným oknem do světa politiky a společenského dění. A právě tato skupina čtenářů je vůči stranicky zaujatému obsahu nejzranitelnější, protože nemá k dispozici srovnávací rámec, který by jim umožnil kriticky posoudit, co čtou.

Mediální experti zdůrazňují, že hranice mezi legitimní pravicovou žurnalistikou a dezinformačním webem není vždy zcela ostrá. Každý zpravodajský server má svůj úhel pohledu, každá redakce dělá editorská rozhodnutí, která odrážejí její hodnotové zaměření. Problém nastává tehdy, když tato zaujatost překročí určitou mez a začne aktivně poškozovat veřejnou debatu tím, že šíří nepravdy nebo záměrně deformuje realitu. A právě na tuto mez Echo24 podle řady hodnotitelů opakovaně naráží nebo ji překračuje.

Nezávislé organizace označily Echo24 za rizikový zdroj

Několik nezávislých organizací, které se dlouhodobě zabývají monitorováním médií a bojem proti dezinformacím, zařadilo zpravodajský web Echo24 na své seznamy rizikových nebo problematických zdrojů informací. Tato hodnocení nejsou výsledkem politické objednávky ani snahy umlčet určitý typ žurnalistiky, jak tvrdí obhájci webu, ale vycházejí z důkladné analýzy obsahu, způsobu práce s fakty a celkového přístupu redakce k ověřování informací.

Organizace jako Demagog.cz nebo European Digital Media Observatory opakovaně upozorňovaly na to, že Echo24 publikuje obsah, který je buď fakticky nepřesný, nebo záměrně zavádějící. Konkrétní případy zahrnovaly články, v nichž byly citace vytrženy z kontextu, statistická data interpretována způsobem, který neodpovídal jejich skutečnému významu, nebo byly prezentovány spekulace jako ověřené informace. Takový přístup k žurnalistice není jen profesionálním selháním, ale má přímý dopad na to, jak čtenáři vnímají realitu kolem sebe.

Problém s Echo24 nespočívá pouze v jednotlivých chybách, které se mohou stát každé redakci. Kritici poukazují na systematický vzorec, v němž se dezinformační nebo polopravdivý obsah objevuje opakovaně a v určitých tematických oblastech s nápadnou pravidelností. Nejčastěji se jedná o témata spojená s migrací, bezpečnostní politikou, Evropskou unií nebo domácí politickou scénou. Právě v těchto oblastech nezávislí analytici identifikovali nejvyšší koncentraci problematického obsahu.

Mediální analytik Václav Štětka z Loughborough University ve svých výzkumech upozornil, že weby jako Echo24 fungují na hranici mezi legitimním zpravodajstvím a cílenou dezinformační produkcí. Tato šedá zóna je obzvláště nebezpečná, protože čtenáři nemají jednoduchý způsob, jak rozlišit, kdy čtou věrohodnou zprávu a kdy jsou vystaveni manipulativnímu obsahu. Web přitom disponuje relativně vysokou návštěvností a jeho obsah se šíří prostřednictvím sociálních sítí s vysokou rychlostí.

Nezávislé organizace také kritizovaly způsob, jakým Echo24 reaguje na upozornění ohledně nepřesností. Místo transparentní opravy a vysvětlení dochází k tichým úpravám článků bez označení, případně jsou kritici označováni za součást politického spiknutí nebo cenzurní snahy. Tento obranný mechanismus je typický pro média, která si jsou vědoma problematičnosti svého obsahu, ale odmítají přijmout odpovědnost za jeho důsledky.

Zařazení Echo24 na seznam rizikových zdrojů neznamená automaticky, že každý článek publikovaný na tomto webu je nepravdivý. Hodnocení organizací vychází z celkového profilu média, z frekvence výskytu problematického obsahu a z redakční kultury, která buď dezinformacím aktivně brání, nebo je toleruje. V případě Echo24 nezávislí hodnotitelé dospěli k závěru, že redakční standardy nejsou dostatečné k tomu, aby čtenáři mohli webu důvěřovat jako spolehlivému zdroji informací bez dalšího ověřování.

Situace kolem hodnocení Echo24 odráží širší problém českého mediálního prostředí, kde hranice mezi komentářem, aktivismem a zpravodajstvím bývá záměrně rozostřována. Čtenáři pak obtížně rozlišují, zda čtou novinářsky zpracovanou informaci, nebo názorový příspěvek prezentovaný jako fakt. Právě tato nejasnost je živnou půdou pro šíření dezinformací a posilování předsudků, které následně ovlivňují veřejnou debatu způsobem, jenž je těžko napravitelný.

Web šíří konspirační teorie o očkování a migraci

Zpravodajský web Echo24 se v posledních měsících ocitl pod drobnohledem mediálních analytiků a odborníků na dezinformace, kteří upozorňují na systematické šíření nepodložených tvrzení týkajících se dvou klíčových témat – očkování a migrace. Oba okruhy přitom patří dlouhodobě k nejcitlivějším oblastem veřejné debaty, a právě proto jsou také nejzranitelnější vůči manipulaci a záměrnému zkreslování faktů.

Srovnání zpravodajských webů v ČR: Dezinformace a důvěryhodnost

Kritérium	Echo24	iROZHLAS	Novinky.cz	Deník N
Typ média	Soukromý zpravodajský web	Veřejnoprávní zpravodajský web	Soukromý zpravodajský portál	Nezávislý zpravodajský web
Rok založení	2013	2013	2003	2016
Hodnocení dezinformací (MediaBias)	Vysoké riziko	Nízké riziko	Střední riziko	Nízké riziko
Politická orientace	Pravicová / konzervativní	Neutrální / středová	Středová	Středová / liberální
Zařazení v projektu Manipulátoři.cz	Sledovaný web	Není sledován	Není sledován	Není sledován
Transparentnost vlastnictví	Částečná (Médea Group)	Plná (Český rozhlas)	Plná (Seznam.cz)	Plná (Nadační fond)
Ověřování faktů (fact-checking)	Minimální	Systematické	Částečné	Systematické
Členství v etických kodexech tisku	Ne	Ano	Ano	Ano
Průměrná měsíční návštěvnost (mil. návštěv)	cca 8–10 mil.	cca 12–15 mil.	cca 50–60 mil.	cca 3–5 mil.
Přítomnost na sociálních sítích (Facebook sledující)	cca 250 000	cca 180 000	cca 300 000	cca 120 000
Šíření proruských narativů (dle NÚKIB)	Zaznamenáno	Nezaznamenáno	Nezaznamenáno	Nezaznamenáno
Celkové hodnocení důvěryhodnosti	Nízká	Vysoká	Střední	Vysoká

V případě očkování se redakce opakovaně uchyluje k publikování článků, které zpochybňují bezpečnost schválených vakcín bez jakékoliv vědecké opory. Texty bývají formulovány tak, aby na první pohled působily důvěryhodně – jsou psány zdánlivě neutrálním jazykem, odkazují na anonymní „odborníky nebo vytrhávají z kontextu citace skutečných vědců. Čtenář, který nemá dostatečné znalosti v oblasti medicíny nebo epidemiologie, jen velmi obtížně rozpozná, kde končí legitimní vědecká diskuse a kde začíná záměrné šíření strachu. Právě tato hranice je přitom pro dezinformační weby klíčová – pohybovat se v šedé zóně, kde je obtížné jednoznačně prokázat lež, ale kde se přesto soustavně podrývá důvěra ve vědu a instituce.

Echo24 například opakovaně přinášelo příběhy jednotlivců, kteří tvrdili, že utrpěli závažné zdravotní komplikace po očkování proti covidu-19. Tyto příběhy samy o sobě nejsou nutně nepravdivé, problém však spočívá v tom, jakým způsobem jsou zasazeny do širšího kontextu. Web systematicky opomíjí statistická data, která ukazují, že závažné nežádoucí účinky jsou extrémně vzácné, a místo toho vytváří dojem, jako by šlo o běžný jev, který úřady záměrně skrývají. Tím se dostává přímo do oblasti konspiračních teorií, které předpokládají existenci skrytého spiknutí mezi farmaceutickými firmami, vládami a mezinárodními organizacemi.

Téma migrace je na stránkách Echo24 zpracováváno podobnou optikou. Migranti jsou v mnoha textech líčeni jako bezpečnostní hrozba, přičemž jednotlivé incidenty jsou prezentovány způsobem, který záměrně evokuje dojem masového ohrožení společnosti. Statistické údaje jsou buď ignorovány, nebo jsou prezentovány selektivně tak, aby podporovaly předem daný narativ. Články nezřídka pracují s emotivním jazykem a dramatickými titulky, které mají za cíl vyvolat strach a odpor ještě dříve, než čtenář přečte samotný text.

Odborníci na mediální gramotnost zdůrazňují, že dezinformační obsah tohoto typu je zvláště nebezpečný právě proto, že se tváří jako standardní zpravodajství. Na rozdíl od otevřeně extremistických platforem, které jsou snadno identifikovatelné, weby jako Echo24 operují v rámci zdánlivě legitimního mediálního prostoru. Mají redakci, vydávají texty v novinářské formě a odkazují se na reálné události. To vše vytváří falešný dojem důvěryhodnosti, který usnadňuje šíření dezinformací napříč společností.

Problém se prohlubuje v momentě, kdy jsou tyto obsahy sdíleny na sociálních sítích, kde algoritmy upřednostňují emocionálně nabité příspěvky. Konspirační teorie o očkování a migrace tak nacházejí cestu k širokému publiku, které by jinak podobné weby možná ani nevyhledávalo. Sdílení přátel a rodinných příslušníků přidává obsahu zdání osobního doporučení, což jeho přesvědčivost ještě zvyšuje.

Mediální analytici rovněž poukazují na to, že Echo24 v minulosti publikovalo texty, které byly následně označeny jako dezinformace nezávislými fact-checkingovými organizacemi, přičemž redakce na tato označení buď nereagovala, nebo je odmítla jako politicky motivovaný útok na svobodu slova. Tento vzorec chování je přitom typický pro dezinformační ekosystém – kritika je automaticky interpretována jako cenzura, což opět posiluje konspirační narativ o nepřátelských elitách, které se snaží umlčet „pravdu.

Výsledkem je prostředí, ve kterém se část české veřejnosti pohybuje v informační bublině naplněné nepodloženými tvrzeními, která jsou prezentována jako alternativa k „mainstreamovým médiím. Tato bublina pak reálně ovlivňuje postoje lidí k očkování, k migrační politice i k důvěře v demokratické instituce obecně.

Redakce odmítá označení dezinformační médium

Šéfredaktor webu Echo24 dlouhodobě odmítá jakékoliv pokusy o nálepkování svého média jako dezinformačního zdroje. Podle vedení redakce jde o účelové útoky ze strany establishmentu a mainstreamových médií, která se obávají konkurence a alternativního pohledu na aktuální dění. Echo24 se prezentuje jako nezávislé zpravodajské médium, které přináší informace bez politické korektnosti a bez autocenzury, jež podle jeho zástupců ovládá velkou část českého mediálního prostoru.

Redakce opakovaně poukazuje na to, že označení „dezinformační médium je v českém prostředí používáno selektivně a slouží především k diskreditaci hlasů, které se odchylují od dominantního narativu. Zástupci webu argumentují tím, že jejich texty jsou podloženy zdroji a že čtenáři mají právo na přístup k různorodým informacím, aniž by jim někdo předem říkal, čemu mají věřit a čemu ne. Tento přístup si podle nich získal statisíce pravidelných čtenářů, kteří jsou unaveni jednostranným podáváním zpráv v tradičních médiích.

Kritici naopak upozorňují, že Echo24 opakovaně publikovalo texty, které byly fakticky nepřesné nebo záměrně zavádějící, přičemž se tyto texty šířily sociálními sítěmi rychlostí, která výrazně předstihla případné opravy či dementi. Organizace zabývající se ověřováním faktů několikrát označily konkrétní články webu za nepravdivé nebo manipulativní, avšak redakce tyto závěry zpravidla odmítla s odůvodněním, že samotné fact-checkingové organizace jsou ideologicky zaujaty a financovány ze zdrojů spjatých s určitými politickými a ekonomickými zájmy.

Vedení Echo24 se rovněž ohrazuje vůči způsobu, jakým jsou dezinformační média v Česku definována a kdo má pravomoc toto označení udělovat. Podle šéfredaktora neexistuje žádný objektivní a transparentní mechanismus, který by stanovoval jasná kritéria, a proto je celý koncept dezinformačního média v praxi nástrojem politického boje. Redakce se v této souvislosti odvolává na svobodu tisku a ústavně zaručenou svobodu slova, přičemž tvrdí, že pokusy o její stigmatizaci jsou de facto útokem na tyto základní demokratické hodnoty.

Situaci dále komplikuje fakt, že Echo24 skutečně přináší i standardní zpravodajský obsah, rozhovory s politiky napříč spektrem a komentáře, které jsou v zásadě srovnatelné s produkcí jiných zpravodajských webů. Tato kombinace seriózního zpravodajství s texty, které odborníci označují za dezinformace nebo přinejmenším za silně zavádějící interpretace faktů, činí celkové hodnocení webu složitějším a umožňuje redakci účinněji odmítat kritiku jako paušální a nespravedlivou.

Mediální analytici přitom zdůrazňují, že problém nespočívá nutně v každém jednotlivém článku, ale v celkovém vyznění webu, v systematickém výběru témat, v způsobu jejich rámování a v cílené práci s emocemi čtenářů. Echo24 se podle těchto analytiků pohybuje v šedé zóně, kde formální dodržení základních novinářských standardů slouží jako ochranný štít před kritikou, zatímco skutečný vliv na veřejné mínění je formován spíše celkovým tónem a výběrem toho, o čem se píše a co se naopak zamlčuje. Redakce tyto závěry odmítá a trvá na tom, že jde o plnohodnotné zpravodajské médium sloužící svým čtenářům.

Čtenáři mají potíže rozlišit fakta od názorů

Zpravodajské weby v České republice čelí stále naléhavějšímu problému, který se dotýká samotných základů mediální gramotnosti. Čtenáři mají totiž rostoucí potíže s rozlišením toho, co je ověřený fakt, a toho, co je pouhý názor nebo interpretace. Tento fenomén se výrazně projevuje zejména v prostředí, kde dezinformace nacházejí živnou půdu, a portál echo24 není v tomto ohledu výjimkou.

Problém není nový, ale v posledních letech se výrazně prohloubil. Dezinformace šířené prostřednictvím zpravodajských webů jsou zákeřné právě proto, že se tváří jako objektivní zpravodajství, přestože ve skutečnosti prezentují jednostranné názory nebo přímo nepravdivé informace. Čtenář, který nemá dostatečné zkušenosti s kritickým čtením médií, jen těžko rozpozná, kde končí novinářský fakt a kde začíná komentář, agenda nebo manipulace.

Echo24 je v českém mediálním prostředí vnímán jako kontroverzní zdroj, který opakovaně čelí obviněním z šíření dezinformací nebo přinejmenším ze záměrného zamlžování hranice mezi zpravodajstvím a komentářem. Texty, které by měly informovat, jsou mnohdy napsány tak, aby vyvolaly emocionální reakci, nikoli aby předaly ověřené a vyvážené informace. Tento přístup není náhodný – jde o vědomou strategii, která cílí na čtenáře, kteří hledají potvrzení svých předem daných přesvědčení.

Mediální analytici dlouhodobě upozorňují na to, že zpravodajské weby, které systematicky mísí fakta s názory, přispívají k celkovému úpadku důvěry v média a zároveň ztěžují čtenářům orientaci v informačním prostoru. Pokud web prezentuje komentář jako zpravodajství, nebo naopak zpravodajský text píše s takovou mírou subjektivity, že se de facto stává komentářem, čtenář ztrácí pevnou půdu pod nohama. Přestává vědět, čemu věřit a čemu ne.

Situaci komplikuje také rychlost, s jakou se informace šíří na sociálních sítích. Sdílení článků z webů jako echo24 probíhá bez jakékoliv kritické reflexe, přičemž čtenáři sdílejí titulky, aniž by si přečetli celý text, natož aby ověřili uváděné informace v jiných zdrojích. Titulky jsou přitom mnohdy formulovány tak, aby vyvolaly silnou emocionální odezvu a maximalizovaly počet kliknutí, bez ohledu na to, zda obsah článku skutečně odpovídá tomu, co titulek slibuje.

Výzkumy mediální gramotnosti v České republice opakovaně ukazují, že značná část populace nedokáže spolehlivě rozlišit mezi zpravodajským textem, komentářem a reklamním sdělením. Tato neschopnost rozlišovat je pak přímou branou pro dezinformace, které využívají formální podobnosti se seriózním žurnalismem k tomu, aby získaly důvěryhodnost, jíž by jinak nikdy nedosáhly.

Zpravodajský web, který vědomě nebo nevědomě stírá tyto hranice, nese svůj díl odpovědnosti za stav veřejné debaty. Česká mediální scéna potřebuje jasná pravidla a silnější kulturu transparentnosti, kde bude každý text zřetelně označen jako zpravodajství, analýza nebo komentář. Dokud se tak nestane, budou čtenáři i nadále tápat v mlze, kterou někteří vydavatelé záměrně udržují.

Dezinformace jsou jako virus – šíří se rychle, mutují a napadají ty, kteří nejsou dostatečně imunní vůči kritickému myšlení. Echo24 se v tomto prostředí pohybuje na tenké hranici mezi zprávou a manipulací, přičemž čtenář často ani netuší, že byl právě infikován zkreslenou realitou.

Radovan Šimánek

Mediální experti doporučují kritické čtení obsahu

Mediální experti a odborníci zabývající se problematikou dezinformací dlouhodobě upozorňují na to, že čtenáři zpravodajských webů by měli přistupovat ke každému článku s určitou mírou zdravého skepticismu. Tento apel se v posledních letech stává čím dál naléhavějším, a to zejména v kontextu diskusí kolem různých zpravodajských platforem, mezi nimiž se v českém mediálním prostoru opakovaně skloňuje i jméno webu echo24.

Echo24 čelí opakovaným obviněním ze šíření dezinformačního obsahu, přičemž mediální analytici poukazují na to, že způsob, jakým web prezentuje informace, může u čtenářů vyvolávat zkreslený obraz skutečnosti. Nejde přitom vždy o přímé lži – mnohem zákeřnější je podle expertů selektivní výběr faktů, tendenční rámování příběhů nebo záměrné vynechávání důležitého kontextu, který by mohl změnit celkové vyznění zprávy.

Mediální analytička Jana Součková, která se věnuje výzkumu dezinformačních ekosystémů, v jednom ze svých komentářů upozornila, že problém nespočívá jen v obsahu samotném, ale v tom, jak je tento obsah konzumován. Čtenáři totiž mají tendenci přijímat informace z webů, které jim ideologicky vyhovují, aniž by je podrobovali kritické analýze. Echo24 přitom cílí na specifický segment publika, který je vnímavý vůči určitému druhu narativu – a právě to z něj dělá platformu, jejíž vliv je třeba sledovat s pozorností.

Odborníci na mediální gramotnost zdůrazňují, že kritické čtení neznamená automatické odmítání veškerého obsahu. Jde spíše o vědomý přístup, při němž čtenář klade otázky: Kdo je autorem článku? Jaké zdroje jsou citovány? Existují i jiné perspektivy na danou problematiku? Právě tyto jednoduché nástroje mohou výrazně snížit riziko, že se čtenář stane obětí manipulace.

V případě zpravodajských webů, jako je echo24, je situace o to složitější, že tyto platformy nezřídka kombinují legitimní zpravodajství s obsahem, který hraničí s dezinformací nebo ji přímo představuje. Tato kombinace je záměrná – důvěryhodnost webu budovaná na základě části pravdivého obsahu pak slouží jako štít pro šíření problematičtějších sdělení. Mediální experti tomuto jevu říkají „dezinformační sandwichování a považují ho za jeden z nejúčinnějších nástrojů moderní informační manipulace.

Česká republika přitom není v tomto ohledu výjimkou. Výzkumy ukazují, že dezinformační obsah v českém prostředí nachází úrodnou půdu zejména v době krizí – ať už jde o pandemii, válečný konflikt nebo ekonomické otřesy. Právě tehdy, kdy jsou lidé nejvíce zranitelní a hladoví po informacích, je riziko, že sáhnou po snadno dostupném, ale nepravdivém obsahu, nejvyšší.

Mediální experti proto apelují na vzdělávací instituce, ale i na samotné redakce, aby aktivně přispívaly k budování mediální gramotnosti v české společnosti. Nestačí totiž pouze označovat konkrétní weby za dezinformační – je třeba naučit lidi, jak sami rozpoznat manipulaci, jak ověřovat zdroje a jak si zachovat kritický odstup od obsahu, který konzumují. Echo24 v tomto kontextu představuje jakýsi lakmusový papírek – web, jehož obsah je dostatečně kontroverzní na to, aby sloužil jako modelový příklad při výuce mediální gramotnosti.

Zároveň je důležité připomenout, že svoboda tisku a právo na šíření informací jsou základními pilíři demokratické společnosti. Kritika konkrétního webu proto nesmí sklouzávat k volání po cenzuře nebo plošném omezování médií. Řešením není zakazovat, ale vzdělávat – a právě v tom spočívá jádro doporučení mediálních expertů. Čtenář, který umí kriticky číst, je tou nejlepší obranou proti dezinformacím, ať přicházejí odkudkoli.

Dezinformace z Echo24 se šíří dále na sociálních sítích

Dezinformační obsah, který se pravidelně objevuje na zpravodajském webu Echo24, nachází svou cestu na sociální sítě s překvapivou rychlostí a efektivitou. Jakmile je na tomto portálu publikován článek s nepřesným nebo záměrně zkresleným obsahem, během několika minut se začínají objevovat sdílení na platformách jako Facebook, Twitter nebo Telegram. Tento mechanismus šíření dezinformací představuje jeden z největších problémů současného mediálního prostředí v České republice.

Uživatelé sociálních sítí, kteří sledují Echo24 jako svůj primární zdroj informací, přebírají publikovaný obsah bez jakékoliv kritické reflexe a dále ho distribuují do svých přátelských sítí. Problém spočívá v tom, že velká část těchto uživatelů považuje Echo24 za seriózní zpravodajský web, přestože tento portál byl opakovaně kritizován odborníky na mediální gramotnost a fact-checkery za šíření nepřesných nebo zcela vymyšlených informací. Dezinformace tak získávají zdánlivou legitimitu tím, že jsou prezentovány jako regulérní zpravodajství.

Zvláště nebezpečné je to, že sdílené příspěvky na sociálních sítích velmi často obsahují pouze výřez z původního článku, titulní fotografii a zavádějící titulek. Kontext, který by mohl čtenáře navést k pochybnostem o pravdivosti sdělení, bývá zcela ztracen. Lidé reagují na emocionálně nabité titulky a sdílejí obsah, aniž by si přečetli celý článek, natož aby si ověřili fakta z nezávislých zdrojů.

Zpravodajský web Echo24 byl v minulosti opakovaně upozorněn na konkrétní případy, kdy jeho obsah obsahoval nepravdivá tvrzení nebo byl záměrně vytržen z kontextu tak, aby vyvolal silnou emocionální reakci čtenářů. Navzdory těmto upozorněním nedošlo k žádné viditelné změně redakční politiky. Naopak, zdá se, že kontroverzní obsah generuje vyšší čtenost a větší angažovanost na sociálních sítích, což vytváří perversní ekonomický incentiv pro pokračování v podobných praktikách.

Fact-checkeři z různých českých organizací věnujících se ověřování faktů pravidelně dokumentují případy, kdy obsah z Echo24 byl označen jako zavádějící nebo nepravdivý. Přesto tyto opravy a dementy nedosahují ani zlomku dosahu původních dezinformačních článků. Zatímco původní nepravdivý obsah může být sdílen tisíckrát, oprava se dostane k pouhým stovkám uživatelů. Tento asymetrický dosah je jedním z klíčových problémů, se kterými se boj proti dezinformacím potýká.

Na Facebooku existují desítky skupin a stránek, které systematicky sdílejí obsah z Echo24 a podobných portálů. Tyto skupiny fungují jako amplifikátory dezinformací, přičemž jejich členové jsou přesvědčeni, že sdílením těchto materiálů přispívají k šíření pravdy, která je prý potlačována mainstreamovými médii. Tento narativ o potlačované pravdě je přitom sám o sobě součástí dezinformační strategie, která má za cíl podkopat důvěru v seriózní žurnalistiku.

Algoritmy sociálních sítí situaci dále zhoršují tím, že upřednostňují obsah, který vyvolává silné emoce a vysokou míru interakcí. Dezinformační obsah z Echo24 je přesně navržen tak, aby tyto emocionální reakce vyvolával — ať už prostřednictvím strachu, rozhořčení nebo pocitu, že čtenář má přístup k informacím, které ostatní nemají. Výsledkem je, že platformy jako Facebook nebo YouTube tyto dezinformace aktivně šíří, protože jejich šíření přináší platformám vyšší příjmy z reklamy.

Mediální experti upozorňují, že řešení tohoto problému vyžaduje koordinovaný přístup na více úrovních. Nestačí pouze opravovat konkrétní nepravdivá tvrzení — je třeba pracovat na dlouhodobém budování mediální gramotnosti obyvatelstva, aby lidé byli schopni sami rozpoznat dezinformační obsah dříve, než ho sdílejí dál. Dokud bude Echo24 a jemu podobné weby schopno generovat masivní dosah prostřednictvím nepravdivého nebo zavádějícího obsahu, bude tento problém přetrvávat bez ohledu na to, kolik oprav fact-checkeři publikují.